Po vysokoškolském studiu v oboru fyzioterapie začala v roce 2003 má profesní dráha fyzioterapeutky. Byla to cesta zajímavá, plná nových zkušeností a prozření. Za více než 20 let praxe v oboru převážně v soukromých ambulancích a klinikách jsem dospěla k dalšímu důležitému poznání. Fyzioterapie v dnešní podobě už není jen časově lokalizované cvičení na terapeutickém lehátku nebo v tělocvičně. Můj holistický přístup k fyzioterapii má již mnohem větší přesah, a sice do roviny psychosociální, emočních a endokrinních funkcí. Původně opomíjený nesebevědomý obor dnes představuje nelékařská disciplína, která plně konkuruje odborníkům napříč medicínou. Fyzioterapeut tak bývá součástí multioborových lékařských konzilií, stejně jako může pracovat odborně samostatně.

Fyzioterapie je pro mně celoživotní, časově neuzavřený proces, který směřuje k vytváření lepších pohybových návyků v proměnách času. Měl by být realizován od útlého věku, podporován v průběhu školní zralosti a završen a upevňován v období pracovního života.

"Ve společnosti převládá pocit "odcizení" ve vlastním těle v průběhu dne velmi výrazně. Tato pohybová (ne)gramotnost a doteková deprivace je zásadní pro rozvoj změn v behaviorálním chování a nastavení celého posturálního systému člověka. Mou snahou je toto pohybové chování detekovat, přenastavovat a opakováním automatizovat. Žijeme skrze pohyb. Tělo je náš chrám, který s námi zestárne. Péče o něj nám přináší řadu benefitů, které bychom měli přijímat s veškerou úctou a pokorou. "