"Ruce jsou očima těch, co nevidí, ušima těch, co neslyší a nástrojem, kterým žijeme své životy."
Touto větou začínala má diplomová práce, aniž bych později tušila, jak velkou váhu a význam bude mít pro mě její obsah. Stala se předlohou pro název projektu "POD RUKOU" a prostředkem pro zdokonalení druhého nejcitlivějšího lidského smyslu, mého hmatu. Informační a rozlišovací schopnost lidské ruky je po zraku jedinou významnou devizou každého fyzioterapeuta v jeho profesionální praxi. Pokud ji zdokonaluje, stávají se jeho ruce nenahraditelným vyšetřovacím, hodnotícím a terapeutickým nástrojem pohybového aparátu v jeho praxi.
Horní končetina je opravdovým unikátem v lidské říši. Její anatomická a biomechanická struktura jí umožňuje provádět velký počet každodenních činností. Je velmi flexibilní a schopna mnoha úkonů prakticky ve všech oblastech života. Prostřednictvím ruky se můžeme sami obsloužit, dorozumět, projevit i vyjádřit. Její všestrannost a funkční schopnost je považována hned za myšlením za nejdůležitější nástroj člověka. Důležitost rukou významně podporovala i italská pedagožka a vědkyně Maria Montessori jenž trefně prohlásila, že "ruce slouží lidem k vyjádření jejich myšlenek a od chvíle, kdy se člověk objevil na této planetě, můžeme sledovat jeho činnost podle stop, které zanechávají jeho ruce."
Různé části svého těla poci´ťujeme s velmi odlišnou intenzitou. Vnímavost pocitů se liší množstvím nervových zakončení na těchto místech. Velikost částí Homunkula analogicky ukazuje množství vjemů, jež jsme schopni na jednotlivých částech těla pociťovat. Nejvíce jich registrujeme prostřednictvím rukou, jazykem a rty.
Homunkulus - "človíček"
neuroanatomické uspořádání vnímavosti jenotlivých částí lidského těla v mozkové kůře